Rostlinná afrodiziaka

Erotická touha je stará jak lidstvo samo, což ostatně dokazují dějiny starověké Číny, Indie, Řecka i Říma. Nesmrtelnost si zajistily např. sútry o rozkoší zvané Kamasútra, ale také například řada řeckých bájí týkajících krásné Afrodite. Dějinami lidstva se jako červená nit vine touha po sexuální atraktivitě. Zatímco u žen je to především péče o vzhled a zvýrazňování druhotných pohlavních znaků, mužů soustřeďuje na schopnost zvanou sexuální potence, která je dána erekcí.

Proto muži hledají pomoc u afrodiziak, tj. u prostředků zvyšující sexuální aktivitu. Takové prostředky samozřejmě existují, ale často se skrývají za věcmi naprosto obyčejnými. Přitom nejde produkty z rostlin, ale také živočišného původu, ať již to jsou španělské mušky hadi elixíry aj. V každém historickém období i v každé zemi však byla škála afrodiziak rozdílná. Ve starověkém Řecku z rostlin užívali například zázvor, cibuli, skořici, a kardamom. Římané potom mimo jiné šťávu z celeru, šafrán, pelyněk a další. Česnek byl naopak prostředkem na zklidnění, stejně jako salát z lociky.

Také moderní doba přináší řadu změn. Na trhu se v posledních letech objevili chemický prostředek jako je viagra, ale také některé osvědčené nebo zcela nové rostlinné drogy s afrodiziakálním účinkem. V naprosté většině je průvodním jevem zlepšené erekce zvýšení krevního tlaku, takže tyto prostředky rozhodně nejsou vhodné pro pacienty s kardiovaskulárními chorobami a hypertenzi.

Použitá literatura: “Léčivé rostliny třetího tisíciletí“ (P.Valíček,L.Kokoška,K.Holubová)