Vlaštovičník větší dle léčitelky Márie Treben

Vlaštovičník větší / Chelidonum maius

Ve starých bylinkářích má vlaštovičník i toto pojmenování: milost boží, rostlina Maria, boží dar, boží list, zlatý kořen. Z názvu si dokážeme domyslet, v jaké velké úctě byla kdysi tato rostlina, kterou dnes mnoho lidí považuje za jedovatou plevel.

Dnešní odpor vůči této rostlince si dokážu vysvětlit jen tak, že počátečním průmyslové výroby léčiv se zásadně zatracovali všechny vysoko hodnotné léčivé rostliny a to hlavně proto, aby byli lidi odlákáni od léčivých rostlin a začali užívat chemické léky.

Vlaštovičník je rozvětvený a 30 až 80cm vysoký, kvete od května celé léto až do podzimu. Listy jsou zoubkované a podobají se dubovým listům. Z lodyhy prýští oranžovo červená hustá šťáva. Nejraději roste na jižních o krajích lesů, při plotech a zídkách, na smetištích. Ať už je léto jakkoliv suché, i když jsou jižní straně vyprahlé, z lodyhy vždy vytéká oranžovo žlutá šťáva.

Rostlina pročišťuje krev a napomáhá krvetvorbě. Použila bych ji i při leukémii společně s kopřivou a výhonky černého bezu. Z této čajové směsi se však musí denně pít aspoň 2 litry, má li se dosáhnout dobrého výsledku. Vlaštovičník je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, hlavně užívá– li se v čerstvém stavu.

Čerstvý, umyt je a ještě vlhký vlaštovičník se odstředí v odstředivce a šťáva se pije po doušcích během dne, zředěná dvojnásobným množstvím vlažné vody. Používá se, protože pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i výměnu látkovou. Velmi rychle vyléčí i žloutenku, když se dá 30 gramů natě i s kořenem do půl litru bílého vína na dobu 2 hodiny. Lze jej doporučit i při zlaté žíle hemeroidech a pálení v konečníku, při píchání a pálení při močení jako i při hučení v uších.V těchto případech je třeba přes den po doušcích vypít buď odstředivou šťávu, zředěnou vlažnou vodou, nebo 2 až 3 šálky čaje, které se nevaří ale pouze zapaří vařící vodou.

Z venku se používá při chorobách kůže, kuřích ok, bradavicích a nemiznoucích lišejích.

Šedý oční zákal a skvrny na rohovce pomalu mizí. Šťáva pomáhá dokonce při krvácení a odchlípnutí sítnice. Vezmeme vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozmačká mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávu ukazováčkem natřeme do koutků zavřených očí. Oči se sice přímo nenadřou, ale z koutku se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení zraku a preventivně i tehdy, když jsou velmi namáhány zdravé oči. Mě to též velmi dobře pomůže, když do pozdních nočních hodin vybavují poštu. Když jsem unavená, přinesu si ze zahrady vlaštovičník a vtírám si vlhkost do koutků očí. Mám přitom vždy příjemný pocit, jako by mi s očí spadl nějaký závoj.

Před několika lety mi vyprávěli o 1 selce, která měla na pravém dolním víčku oka červený vřed, velký jako nehet na malíčku. Byla si vybrat u očního lékaře brýle. Tomu se to nelíbilo, i když měla vřed už 8 roků a nezpůsoboval jí žádné bolesti a proto poslal kousek vzorku na výzkum. Byla to kožní rakovina. Dovedete si představit, jaký to byl šok pro mladou ženu. Její rodina patřila do okruhu našich známých a tak jsem jí poradila vlaštovičník. Bylo to v únoru a naštěstí byla mírná zima. Vlaštovičník přezimuje a zůstává zelený. Poradila jsem jí aby jej vykopala a přesadila si jej do květináče, aby jej tak měla stále po ruce. Měla jsi 5 až šestkrát přes den potřít nemocné místo čerstvou šťávou. Upozornila jsem ji též, že šťáva není pro oko nebezpečná. Radila jsem jí též, aby šla jedenkrát za měsíc na rentgenové ozařování do Lnice tak, jak to předepsal lékař. I když toto ozařování vůbec neodstraní rakovinové nádory, navíc zničí zdravou kůži a často i kosti. Těsně před Vánocemi jsem zažila velkou radost, neboť zhoubný nádor zcela zmizel. Když mě ta žena navštívila, padla mi hned ve dveřích okolo krku. Předtím byla u očního lékaře a ten se jí udiveně ptal co dělala. Na její odpověď: „Měsíčně jsem chodila do Lnice na rentgen.“ Lékař nahlas přemýšlel: „Jestliže to odstranilo rentgenové ozařování , potom je to zázrak“ Pak mi dále vyprávěla, že by to byla věru duševně nevydržela, když při ozařování viděla tváře a jiné části těla ostatních pacientů, vyžrané až na kost. Kdybych ji nedávala odvahu, víru a sebedůvěru vždy, kde by pak tam měla jít . Nuž a teď vám všechny, kteří toto čtete vyzývám: pomozte i vy v podobných případech a ušetříte svým bližním předčasný a hrozný konec. V našich dnech je životní prostředí již velmi znečištěné a může se stát, ba množí se v současně době i případy, kdy červenkavé bradavice nejednou přerostou v rakovinu kůže.

Jestliže mají ženy chlupy na tváří anebo silně ochlupené ruce a nohy, poukazuje to na chorobu ledvin /poruchy ledvin/. Napadená místa se potírají šťávou z vlaštovičníku, kterou získáme odstřelovačem /odstředivkou/. Čerstvá šťáva vydrží v chladničce až půl roku. Po natření necháme šťávu několik hodin účinkovat, potom se jemným mýdlem umyjeme a vysušená místa se natřou měsíčkovou mastí nebo olejem z heřmánku či třezalky. Krom toho je potřeba během dne vypít 3 až 4 šálky čaje z kopřivy a užívat sedací koupele z přesličky, aby se lépe prokrvily ledviny.

Jeden známý z Mohuče používal šťávu podle výše uvedeného návodu při svých denních vycházkách. Jeho věrným průvodcem byl starý vlčák. Jen ze žertu přetřel 1 oči šťávou i vlčákovi, což mu asi velmi vyhovovalo, poněvadž vždy, když si jeho pan předstíral oči šťávou, sedl si před něj prosebně i on.

V listopadu jsem měla přednášku na faře v Horním Rakousku a potkala jsem tam jednoho pána v brýlích. Když jsem přišla v únoru opět na faru, už brýle nenosil. Sam mi vyprávěl, že už brýle nenosí, poněvadž od listopadu používal na moji radu vlaštovičník. Kromě toho teď vidí o mnoho lépe jak předtím s brýlemi. Přes zimu si našel vlaštovičník pod sněhem. Uvádím to jen proto abych ukázala, že některé léčivé rostliny je možné najít i v zimě pod sněhem i když se zdá, že jsou všechny rostliny už mrtvé.

Čajový nálev: 1 zarovnaná čajová lžička bylinek na čtvrt litru vody, jen zapařit.

Čerstvá šťáva: listy, stonky a květy se umývají a ve vlhkém stavu se z nich získá šťáva v odstředivce.

Výluh ve víně: 30 gramů vlaštovičníku i s kořenem se zalije půl litrem bílého vína a nechá se stát 1 až 2 hodiny, pak se vylisuje a užívá se po doušcích.

Zdroj: z knihy ZDRAVÍ Z BOŽÍ LÉKÁRNY, Rady a zkušenosti s léčivými rostlinmi, Mária Treben

Upozornění:

Veškeré účinky jsou uvedeny podle poznatků lidové medicíny předků, nejsou ověřené vědecky a mají pouze čtenářský informativní charakter. Nenahrazují léčbu, veškeré informace jsou založeny na znalostech starobylých praktik s nijak dokázanými a vědou potvrzenými výsledky. Vaše zdravotní onemocnění a použití bylin vždy konzultujte se svým lékařem. V případě jakýchkoliv zdravotních problémů se prosím vždy obracejte na svého lékaře. Neslouží jako lékařské doporučení a nenahrazuje léčbu vašeho lékaře. Použití je na vlastní zodpovědnost.